ani bych se nedivila, kdybyste ve slovníku pod heslem „katastrofa”, nalezli mé jméno

Používá technologii služby Blogger.

Bludy z nudy



Autor: Sacha Sperling
Originální název: Mes illusions donnent sur la cour
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2011
Překlad: Míša Rezáčová
Počet stran: 224
Mé hodnocení: ★★★☆☆

Anotace:
Vypravěčem debutového románu je čtrnáctiletý Saša, který pochází z bohaté rodiny, vyrostl v dobré pařížské čtvrti a na prázdniny jezdil do Maroka. Nyní chodí do 3. ročníku lycea: prožívá věk, kdy se hraje o všechno, kdy člověk neví, k čemu tu je a co by chtěl dělat. Saša je ztracený, neorientuje se ve svém životě – jakoby čeká na nějaký signál nebo událost, která ho někam nasměruje. Takový signál pro něj představuje trochu bláznivý a provokativní kamarád Augustin, který je mladíkem činu. Společně experimentují až na hranici smrti – jen aby se přesvědčili, že žijí. Mezi oběma se postupně zrodí vztah (zahrnující i vztah fyzický), který trvá jeden školní rok. Mladíci zahánějí nudu drogami a alkoholem, nočními dobrodružstvími…

Pokoj smrdí po vajglech. Zůstanu dlouho jen tak stát. Jsou chvíle, kdy bych chtěl dokázat plakat. Alespoň maličko. Ne. Srdce je vyhaslé. Stejně ho zkusím polechtat. Vyhaslé. „Jediná nesnesitelná věc je, že nic není nesnesitelné."

Na začátek by bylo asi fajn zmínit, že se jedná o Sperlingovu prvotinu, která ve Francii sklidila nečekaně poměrně slušný úspěch. Tehdy osmnáctiletý autor si rozhodně na nedostatek pozornosti pro svou knihu rozhodně stěžovat nemohl.
Bludy z nudy mě zaujaly hlavně svou anotací. Rozpadající se pubertální sny, drogy a drsná realita bylo to, co jsem si od čtení slibovala.
Svým způsobem se mi všech těchto věcí dostalo, ale trošičku jinak než jsem očekávala. Zklamalo mě, že chlapci neměli vlastně žádný důvod k tomu, aby začali brát drogy a sami sebe ničit.
Nenacházeli se v žádné těžké životní situaci, prostě se jenom nudili, měli peníze a chtěli trošku zamachrovat. Člověka tohle vede k myšlenkám, kde že se stala ta chyba? Jak je možné, že se v dnešní "civilizované" společnosti dějí takovéto věci?
Hlavní postavy mi byly poměrně nesympatické, zkrátka rozmazlení spratci, kteří nevědí co se životem. Děj je poměrně jednoduchý a nic extra se v knize neděje. Saša má díky svému divočejšímu životu problémy ve škole a mezi ním a Augustinem se vyvíjí zvláštní druh vztahu.
Po dějové stránce jsou tedy Bludy z nudy velmi slabou četbou, která se nijak nevyvíjí a nic převratného se po celou dobu neděje.


Zatím to asi zní, že kniha se u mě stala totálním propadákem, ale tak to není. Pokulhávající děj vynahrazují nádherně barvité pasáže, které jsou směsicí pocitů a myšlenek hlavního hrdiny. Ty mě opravdu neskutečně bavily a obdivuji autora, že si v 18 letech dokázal tak krásně pohrát s jazykem. Některá Sperlingova slova dokáží zkrátka na čtenáře opravdu zapůsobit a přimět ho k zamyšlení a všelijakým úvahám o životě.
Příběh by působil i celkem realisticky, proč by dva velmi dobře situovaní teenageři nemohli prožívat to, co líčí autor ve svém díle? Jenže...
Ať se na mě Sperling nezlobí, ale to, že bylo Sašovi čtrnáct, mu zkrátka nebaštím! Ani nejde tak o ty drogy, ono není vůbec těžké se k nim dostat i v tak nízkém věku. Alkohol také není problém někde sehnat, stačí se jen podívat kolem sebe na některé puberťáky, kteří se tím ještě chlubí na sociálních sítích. Saša byl zkrátka o něco vyspělejší a jeho chování a úvahy rozhodně neodpovídaly myšlení čtrnáctiletého chlapce.
Pokud máte rádi knihy z francouzského prostředí či s drogovou a vztahovou problematikou mezi dospívajícími, neuděláte chybu, když si knížku přečtete.
Je tenoučká, a i když vás třeba neosloví samotný příběh, některé pasáže se vám zajisté dostanou pod kůži. Navíc je velmi příjemně cenově dostupná. Zde ji můžete najít i za opravdu velmi směšných dvacet korun.

Žádné komentáře