ani bych se nedivila, kdybyste ve slovníku pod heslem „katastrofa”, nalezli mé jméno

Používá technologii služby Blogger.

Sebevražda na druhou

Zdroj

Co dokáže dostat člověka až do takové fáze, že se rozhodne jednou provždy ukončit svůj život? Co ho k tomu vede? Sebevrazi a jejich osudy jsou dle mého názoru neskutečně zajímavé téma, i když rozhodně ne příliš optimistické. Nejen různá náboženství, ale i spousty lidí ateistického vyznání jsou proti tomu. Já osobně si myslím, že je to každého věc, jak naloží s časem, který mu tu byl dán, a když se ho rozhodne zkrátit, je to prostě jen a pouze jeho rozhodnutí. Ano, je to sobecké vůči jeho blízkým, ale pořád si myslím, že pokud v sobě naleznete dostatek odvahy (ano, sebevražda mi přijde jako odvážný čín, nemyslím si, že by to byl důkaz slabošství)  něco takového vykonat, neměl by vám do toho nikdo kecat.
Ráda čtu literaturu zabývající se tímto tématem, nedávno jsem narazila na dva poměrně zajímavé tituly, které oba pojednávají o tom stejném - o sebevraždě, zároveň jsou ale tak odlišné...


Odpusťte mi, váš Leonard

Autor: Matthew Quick
Originální název: Forgive Me, Leonard Peacock
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2015
Překlad: David Petrů
Počet stran: 256
Mé hodnocení: ★★★★☆

Děti jsou jako slepí cestující - prostě nevidí, co k nim blíží.

Kdybyste Leonarda potkali na ulici, možná byste si ho ani nevšimli - obyčejný kluk jako každý druhý. Jenže tento obyčejný kluk si v den svých narozenin přibalí do svého školního batohu kromě učebnic i nacistickou pistoli P-38 a rozhodne se skoncovat nejen se svým životem, ale i se svým bývalým velmi dobrým kamarádem z dětství. 
Leonard se v průběhu celého příběhu loučí s několika málo lidmi, jenž mu jsou nějakým způsobem blízcí a překvapivě se nejedná o rodinu nebo přátelé, ale o profesora dějepisu, který ho v mnohém inspiruje, o souseda Walta, s nímž sleduje často náš hrdina staré černobílé filmy, spolužáka Babaka, jehož vlastně skoro vůbec nezná a o Lauren, jenž je naprosto posedlá Ježíšem.
Zvláštní partička lidí... sám Leonard by se dal charakterizovat slovem zvláštní, ostatně jako celý příběh. Autorovi se na většině stran úspěšně daří tajit čtenářům důvod, proč hlavní postava dělá to, co dělá. Zvědavost a velmi zajímavý styl psaní plný vysvětlivek pod čarou, které však občas trochu zbytečně odváděly pozornost od hlavní dějové linie, mě stále nutily číst dál a dál.
Čtivost a originalitu této knize rozhodně upřít nemohu. Dokonce se tam ani neobjevovala žádná romantická linka, vše se točilo jen kolem Leonardových pocitů a smrti.


Moje srdce a jiné černé díry

Autorka: Jasmine Warga
Originální název: My Heart and Other Black Holes
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2016
Překlad: Michaela Večerková
Počet stran: 260
Mé hodnocení: ★★★☆☆

Spoustu času trávím úvahama o tom, jaký je to asi pocit, když člověk umírá. Jak umírání zní. Třeba vybuchnu jako ty noty, vyrazím ze sebe poslední výkřik bolesti, a pak se jednou provždy odmlčím. Nebo se přeměním ve statický šum, jehož tiché praskání uslyšíte, jenom když opravdu hodně napnete uši.

Pokud jste něžnější povahy a v předchozím titulu vám sházela nějaká ta romantická zápletka a pořádná dávka lásky, Jasmine Warga vám ve své prvotině vše vynahradí, možná až tak moc, že budete přeláskovaní.
Hlavní hrdinku Aysel už nebaví bytí na tomto světě, chce se vším skoncovat. Ovšem nedokáže v sobě sebrat dostatek odvahy, aby něco takového vykonala, proto si najde na jednom internetovém portálu plném lidí, kteří mají stejný problém jako ona, parťáka.
Takto se seznámí s Romanem, ten má také své důvody, proč se chce zabít. Ve své poslední chvíli si mají být oporou a dohlédnout na to, aby nikdo z nich nevycouval.
A jak to tak bývá, když spolu tráví dva lidé tolik času a sdílí spolu svá největší tajemství, přeskočí mezi nimi jiskra. Dalo se to tak trochu čekat, bylo to celé takové dosti předvídatelné a mrzí mě, že si autorka s koncem více nevyhrála. Nic to ale nemění na tom, že kniha se krásně četla, i přes některé ty zamilované řečičky, které úplně nejsou mým šálkem čaje.


Jak jde poznat z hodnocení, více mě bavil příběh Leonardův než Ayselyn. Každopádně oba dva jsou zajímavé a pokud vás fascinuje tohle téma podobně jako mě, určitě vám doporučuji přečíst si oba dva, protože každý z nich má v sobě něco...
Určitě budu ráda za tipy na knihy podobného rázu! :)