ani bych se nedivila, kdybyste ve slovníku pod heslem „katastrofa”, nalezli mé jméno

Používá technologii služby Blogger.

Fotograf z Osvětimi



Autor: Maurizio Onnis, Luca Crippa
Originální název: Il fotografo di Auschwitz
Nakladatelství: IKAR
Rok vydání: 2013 (v ČR 2016)
Překladatel: Marta Bárová
Počet stran: 280
Mé hodnocení: ★★★★★

Anotace:
Historická biografie na pomezí biografického románu vypráví osudy Wilhelma Brasse, který byl v létě 1940 internován v Osvětimi. Tam se mu podařilo přežívat díky tomu, že byl šikovný fotograf, a pro nacistickou mašinerii, libující si v přesné evidenci a dokumentaci, fotografoval vězně, ale i popravy a lékařské pokusy na lidech. Dohromady zhotovil přes 50.000 snímků. Kniha rekonstruuje pět let, které Wilhelm Brasse strávil ve vyhlazovacím táboře, a vychází z historických dokumentů a ze vzpomínek samotného autora, který zemřel v roce 2012 ve věku 94 let.

Viděl tady v táboře zemřít mnoho lidí, ještě však nespatřil oči s výrazem, jaký měly oči ženy z fotografie: s výrazem někoho, kdo je živý a za minutu bude mrtvý. Někoho, kdo sleduje, jak se před ním otevírají brány pekla. Poslední vteřiny, kdy bije srdce. Poslední krok, než spadne opona.

Tak toto je opravdu netradiční pohled na temné období naší historie z prostředí koncentračního tábora. Většina literatury týkající se táborů je popisována z pohledu oběti (vězně), v tomto případě byl hlavní hrdina Wilhelm svým způsobem také vězněn, ale rozhodně ne takovým tím klasickým způsobem, jak to známe z jiných knih.
Wilhelm Brasse měl to štěstí, že se nacistům zrovna hodilo jeho fotografické nadání. Na táborové poměry si žil vcelku dobře - hladem ani zimou netrpěl, po fyzické stránce mu nebylo ubližováno,...
Pochopitelně, že nebyl v Osvětimi dobrovolně, byl vězněm, ale rozhodně si žil mnohem lépe než statisíce jiných deportovaných lidí, nad kterými byl vynesen rozsudek smrti ještě před tím, než do tábora vkročily.
Teď to zní asi tak, že Wilhelm si žil jako v bavlnce, ale to také není úplně pravda. Němci ho nutili vykonávat práci, kterou dělat nechtěl (fotografování nechutných gynekologických pokusů, Mengeleho dvojčat,...), musel jim pomáhat, aby si zachránil život, což se mu vůbec nelíbilo, protože k nacistům  žádné sympatie necítil, spíše naopak.
Jeho život mohl skončit naprosto kdykoliv, kdyby se znelíbil svým nadřízeným.
Většinu příběhu je Brasse zalezlý ve svém ateliéru a ven příliš nevychází, netouží vidět zmučené obličeje trpících starců, podvyživených dětí a matek, které brzy zemřou. Ve svém brlohu se ale nemůže skrývat věčně...
Za svou kariéru osvětimského fotografa se seznámil i s Mengelem, prožil menší milostný románek s jeho asistentkou, byl svědkem nejrůznějších ohavností a během toho všeho si pořád zachovával lidskost. Snažil se zpříjemnit poslední chvíle vězňů, které se do jeho ateliéru dostali, a i když toho nemohl příliš podniknout proti nacistům, aniž by nepřišel o svůj život, ve svých myšlenkách se bouřil neustále.


Příběh je velmi silný, čtivý, psán jednoduchým a srozumitelným jazykem. Je obohacen o několik stran Wilhelmových fotografií a v závěru knihy stručně shrnut jeho životopis, a jak dopadly osudy dalších postav líčené v knize, což mi přišlo velmi zajímavé. Mám ráda, když se dozvím, jak to vlastně všechno se všemi dopadlo.
Fotograf z Osvětimi je opravdu velmi dobře zpracované svědectví člověka, který měl to štěstí a podařilo se mu přežít.
I když štěstí asi není ten správný výraz, i po té co se mu povedlo dostat se z vyhlazovacího tábora, ho minulost stále pronásledovala. Obdivuji tohoto pána, že s tím nějakým způsobem dokázal žít, já kdybych byla svědkem toho čeho byl svědkem on, tak bych se určitě zhroutila a nedokázala se všemi těmi ohavnostmi žijících v mé hlavě žít dál.
Pokud vás zajímá tématika koncentračních táborů, tuto knihu si rozhodně musíte přečíst!

Neustále zapomínat. Nepřestávat s tím. Každý den vymazat to, cos viděl včera. Hodit za hlavu každou hodinu, pohřbít ji v temnotě. Pravidlo, které umožňovalo jít dál. I vůči budoucnosti se Brasse snažil mít víčka pevně stisknutá: žádné sny, žádné iluze. Žít daným okamžikem, a tak přežít.

Zdroj
Autor fotografie: Wilhelm Brasse


Za poskytnutý výtisk velmi děkuji internetovému knihkupectví Martinus
Fotografa z Osvětimi si můžete zakoupit zde

7 komentářů

  1. No tak to je síla :( Knížka vypadá zajímavě, možná si ji někdy koupím :) úplně mi ale proběhl mráz po zádech z těch fotek :O

    OdpovědětVymazat
  2. Podobné knihy mě vždycky dost lákaly, rozhodně není od věci si občas něco takového přečíst, řekla bych. Ačkoliv souhlas s prvním komentářem, taky mi z toho proběhl mráz po zádech :c Jinak bych si dala jiný font, nepodporuje ti háčky :x

    OdpovědětVymazat
  3. O tom fontu vím, snažím se to napravit, ale vzhledem k tomu, že mám staženou na blog šablonu, tak to nejde upravit klasicky, ale přes html, snažím se v tom šťourat, ale ještě jsem to pořád nějak nespravila. Nejsem úplně html expert :D
    Každopádně děkuji za připomínku :)

    OdpovědětVymazat
  4. o tehle knizce ctu v posledni dobe asi po treti a vzdycky me desi uplne stejne. je to fakt sila. tohle obdobi nemam vubec rada :(

    OdpovědětVymazat
  5. Já mám tohle období naopak hodně ráda, i když jsem moc knih na téma holocaust nečetla. Z toho co jsem četla se mi nejvíce líbila Vypravěčka, ale ta pokud vím, není podle skutečných událostí.
    Tohle vypadá velmi zajímavě, ty úryvky jsou dost silné :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tento titul si stoprocentně brzy pořídím, období druhé světové mě zajímá už od střední a tahle knížka vypadá, že bude velkým přínosem. Měj se krásně a díky za parádní recenzi :)

    OdpovědětVymazat
  7. Zaujímavá kniha, no na čítanie by som zrejme nemala žalúdok.
    Máš pekný blog, stávam sa pravidelným čitateľom (budem rada ak sa pozrieš aj ty na môj blog). :)
    www.janie-hannagonova.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat