ani bych se nedivila, kdybyste ve slovníku pod heslem „katastrofa”, nalezli mé jméno

Používá technologii služby Blogger.

Děti, které přežily Mengeleho

Zdroj
Autorka: Eva Mozes Kor, Lisa Rojany Buccieri
Originální název: Surviving the Angel of Death
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2009 (v ČR 2015)
Překladatel: Daniel Vrbů
Počet stran: 223
Mé hodnocení: ★★★☆☆

Anotace:
Evě Mozes bylo deset let, když byla se svou rodinou poslána do Osvětimi. Zatímco její rodiče a dvě starší sestry byli posláni do plynových komor, Evu a její dvojče Miriam si vybral coby pokusné objekty muž, který byl znám jako Anděl smrti - Dr. Josef Mengele. Dívky byly podrobeny sadistickým medicínským experimentům a musely každodenně bojovat o svůj život.
V tomto neuvěřitelném příběhu, který sepsala samotná oběť děsivých událostí, jsou čtenáři svědky dětské odolnosti proti mimořádnému zlu. Eva byla například vystavena infekci, u níž Mengele věřil, že bude smrtelná, a bude pak moci provést pitvu i na Miriam, která měla sloužit jako "srovnávací vzorek". Přežila - a dodnes neví, jaké onemocnění to bylo. Po osvobození tábora sestry založily skupinu, která podporovala bývalé oběti Mengeleho experimentů.

Jednoho dne jsme v učebnici matematiky došli ke slovní úloze, která zněla: Když máte pět Židů a dva z nich zabijete, kolik vám jich zbyde?

Zdroj

Knihy z prostředí koncentračních táborů a holocaustu mám ráda, ukazují nám, jaká zvěrstva je schopný vykonat jeden člověk na druhém, ale také obětavost a odvahu některých vězněných. Svým způsobem čtením této literatury uctíváme památku obětí holocaustu a myslím si, že  každý by měl alespoň jednu takovou knihu za svůj život přečíst.
Postava "doktora" (jestli se tak dá tento muž vůbec označovat) Mengeleho mě vždy z nějakého neznámého zvráceného důvodu velmi zajímala. Takže když jsem v knihovně narazila na Děti, které přežili Mengeleho, bylo jasné, že si je musím vypůjčit.
Kniha vypráví o dvojčatech Evě a Miriam a jejich pobytu v koncentračním táboře.
Knížka je velmi tenká a psána opravdu velmi jednoduchým jazykem, což je ovšem ze strany autorek záměrné. Eva byla desetiletá holčička, když se jí život převrátil vzhůru nohama, proto to přímé a nepříliš barvité vyprávění, zkrátka se snažili napodobit jazyk malého dítěte, aby byl příběh působivější. To se jim rozhodně povedlo, i když já osobně bych někdy to barvitější vyprávění uvítala.
O samotném Andělu smrti jsme se toho ovšem příliš nedozvěděli, což mě trošku zklamalo. Čekala jsem přece jenom více o jeho osobě.
Hlavní hrdinka a zároveň i jedna z autorek knihy nejednou prokázala svou odvahu a lásku vůči své sestře. Velmi mě bavilo pozorovat jejich vzájemný vztah a ochotu položit za tu druhou život.
Na konci knihy bylo i spousty fotografií, což krásně dokreslovalo tu děsivou atmosféru, která čtenáře provázela po celou dobu čtení.
Paní Evu velmi obdivuji, nejen kvůli tomu, jak se chovala, když byla uvězněná, ale i za schopnost odpustit svým věznitelům, nemyslím si, že já bych něco takového na jejím místě dokázala.
Svým hodnocením nechci příběh nijak shazovat, je opravdu silný a mrazivý, ale spíše mi nesedl ten styl vyprávění.
Knihu rozhodně doporučuji všem, kdo si stejně jako já v té záplavě fantasy, detektivek a young adult literatury dnešní doby, rád připomene hrůzy dob minulých.

4 komentáře

  1. Knihu jsem četla a musím říct, že taky zastávám názor, že toto období je stále potřeba lidem připomínat. Pěkný den :)

    Můj knižní ráj

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímám se o druhou světovou válku i o holokaust, mám toho načteno mraky. Pokud chceš něco o Mengelem (byla to moje závěrečná práce v devítce), doporučuji knihy Byl jsem Mengeleho asistentem, nebo od Posnera Mengele, Anděl smrti, kompletní(celý) životní příběh, což je prostě dokumentární kniha. :-) Ještě je jeden titul, ale na ten si zaboha nevzpomenu. :-) Hezká recenze. Máš pravdu s tím, že musíme na takové věci pamatovat, abychom je neopakovali (i když se tak stejně děje). Bohužel mám občas pocit, že někteří autoři na tom jen hrabou peníze, a tím nemyslím autory, kteří prožili toto období.

    OdpovědětVymazat
  3. Ano, souhlasím, zvěrstva z holocaustu je třeba nezapomenout. Vždycky, když mám napsat recenzi o tak strašném tématu, mám divný pocit z toho, že se mi kniha líbila...chápeš, že?

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, naprosto to chápu. Přijdu si strašně divně, když se mi líbí příběh o lidském utrpení...

    OdpovědětVymazat