ani bych se nedivila, kdybyste ve slovníku pod heslem „katastrofa”, nalezli mé jméno

Používá technologii služby Blogger.

Ze života knihomolky #1

Jedním z mých mnoha snů je vlastnit kavárnu s malým knihkupectvím v Amsterdamu či někde v Anglii a po večerech psát knihy. Nezní to krásně?
Studuji prvním rokem na gymnáziu, a tak v nejbližší době (bohužel) rozhodně nehrozí, že by se mi něco takového mohlo splnit.
Jako studentka také nemám příliš mnoho financí (vždycky jsem si myslela, že to o chudém studentském životě se jen tak říká, ale ona to je pravda) a pomalu se blíží léto - období festivalů, koncertů, výletů,...
Rozhodla jsem se najít si brigádu, ale kde vezmou patnáctiletou studentku bez jakékoliv praxe či zkušeností? Nedávala jsem si moc velké šance, že se mi podaří něco najít, ale usmálo se na mě štěstí. A to obrovské!
Podařilo se mi získat brigádu v jedné kavárně v centru města. V kavárně!
Zbožňuji tu kavárenskou atmosféru a prostředí, a tak jsem byla naprosto nadšená!

Zdroj
Zároveň jsem byla ale strašně nervózní, můj první pracovní den vypadal tak, že jsem se vlastně jen klepala, hypnotizovala pohledem všechny šálky a hrnečky, bála se abych nerozlila jejich obsah a k lidem jsem asi nebyla příliš příjemná.
Byla jsem ze všech stran zahrnována miliony informacemi o tom, jak se dělá tenhle druh kávy a tenhle, jak se dělá osm miliónů různých čajů,...
Bylo mi jasné, že nebudu jen postávat v koutě a usrkávat kafíčko, že budu muset makat a všechno se učit, ale tohle na mě bylo celkem dost.
Druhý den jsem naštěstí nemusela příliš komunikovat s lidmi, byla jsem zalezlá v kuchyni a uklízela. Pak jsem ale přece jen mezi ty lidi jít musela.
Vedlo se mi o moc lépe, a i když jsem si myslela, že všechny ty informace z předešlého dne odletěli někam hoodně daleko, jen ne do mé hlavinky, přece jen tam něco málo zůstalo.
Přestala jsem si plést jednotlivé hrníčky (ano, každý druh nápoje se podává do jiného druhu hrníčku) a majitelé jsou velmi milí, tak mi s tím zbytkem ochotně pomáhali.
Začala jsem se více smát na zákazníky a celkově mě to začalo více bavit.
A dnes jsem se tam cítila téměř jako doma (možná to bylo trochu i tím, že mi šéf dal zdarma zákusek). Práce v kavárně je super, ale není to nic jednoduchého. Nemáte šanci se zastavit, ten dortík, který jsem dostala, jsem musela jíst během mytí nádobí a připravováním espres.
Nejvtipnější na tom celém asi je, že já vlastně kafe úplně moc nemusím. Dám si možná trochu po ránu na probuzení, ale rozhodně mi nějak moc nechutná.
Jsem spíše čajomil, ale naštěstí si i já přijdu v kavárně na své. Těch čajů! Připadám si tam jak v nebi!

Zdroj

Bohužel jsem článek nemohla proložit vlastními fotkami vzhledem k tomu, že žádné nemám. Bylo mi blbé fotit si tam kafíčka na instagram, když vedle mě neustále stál šéf a vlastně ani nebyl čas.

A co, vy? Navštěvujete rádi kavárny? Šetříte si penízky na léto? :)