ani bych se nedivila, kdybyste ve slovníku pod heslem „katastrofa”, nalezli mé jméno

Používá technologii služby Blogger.

Dítě číslo 44 - Kniha x Film

V hlavních rolích Tom Hardy (muž uprostřed) a Noomi Rapace
Zdroj obrázku
 O této knize jsem nedávno zveřejňovala recenzi.  Kniha se mi velmi líbila, dokonce bych ji  přiřadila k jedné z nejpovedenějších, které jsem  letos četla.
 Pochopitelně jsem postřehla, že podle knihy byl  nedávno natočen film, a tak mi to nedalo a  podívala jsem se na něj.
 Ještě předtím jsem si však přečetla názory  diváků na čsfd, protože přece jenom ve většině  případě bývá kniha opravdu lepší než film, a tak  jsem do toho nechtěla jít s nějakým obrovským  očekáváním, a pak zažít velké zklamání.
 Bohužel, názory byly mnohem horší než jsem  čekala (a to i přes vcelku průměrné hodnocení -  62%). Do filmu jsem tedy nevkládala žádné velké naděje, bylo to ale mnohem horší, než jsem si vůbec dokázala představit...


Jeden z mnoha negativních ohlasů

Odchylky od literární předlohy by se daly pochopitelně přehlédnout (ostatně, jmenujte mi jeden jediný film, který je do detailů podle knihy), ale musela by se zachovat logika děje. Kdybych knihu nečetla, neměla bych ponětí, co, jak a proč se stalo během 70% filmu. Také mi tam chyběly dva mé oblíbené momenty, a to když Raisa použila na svou obranu před znásilněním kuchyňský nůž a komplikovaný útěk z vlaku, který byl ve filmu odbyt pouhým zastřelením hlídače. S hereckým obsazením jsem byla překvapivě spokojená. Tom Hardy byl jako hlavní hrdina skvělá volba, co se týče jeho herecké partnerky Noomi Rapace, u té jsem trochu na vážkách. Herečka je velmi dobrá, to ano, ale knižní Raisa má být opravdu velmi krásná a tím mě herečka trochu zklamala. Noomi rozhodně krásná je, ale ne takovým tím typickým způsobem. V některých pasážích jsem si říkala, jak je nádherná a najednou v další scénce mi přišla úplně obyčejná a nezajímavá... Největší radost mi ale udělal Charles Dance (můžete ho znát ze seriálu Hra o trůny, v němž ztvárnil roli Tywina Lannistera), jehož herecký výkon na mě zapůsobil (i během těch několika málo minut, kdy se na scéně objevil) nejvíce. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a hltala jsem ji jedním dechem, dvouhodinový film mě nebavil a musela jsem se na něj koukat na dvakrát, protože mi přišel opravdu zdlouhavý a nudný. Vraždy dětí na mě nepůsobily emočně tak, jak měly, stejně jako osud hlavních postav.Takže asi nebude nic nečekaného, když jako vítěze tohoto celkem jednoznačného souboje zvolím knihu. A jaký názor máte na tento filmový kousek, vy? 
                                                                                                                                                - Ginger