ani bych se nedivila, kdybyste ve slovníku pod heslem „katastrofa”, nalezli mé jméno

Používá technologii služby Blogger.

Blogtour

Nevím, zda jste zaregistrovali blogerský projekt Blogtour... aneb autoři zasypaní otázkami, který organizovala Maťa Wolf ze Světa knih, tak vám ho pro jistotu ve zkratce představím.
Jedná se o projekt, v němž si zúčastnění blogeři a blogerky vymysleli jednu otázku, která musela souviset s knihami, a tu poté pokládali co nejvíce spisovatelům a spisovatelkám. Od autorů jsme mohli vyškemrat i nějakou tu knihu či podepsanou záložku. Ještě musím říci, že v podstatě všichni autoři byli velmi příjemní a ochotní, za což jim moc děkuji. Tak se na to vrhneme!

Myslím, že neexistuje spisovatel, který by neměl rád literaturu. Jak na tom, ale bylo Vaše mladší já? Bojoval/a jste s povinnou četbou? Jaký je celkově Váš názor na povinnou četbu?

Zdroj
Alexander Stainforth:
Myslím, že neexistuje spisovatel, který by neměl rád literaturu. Ale s povinnou četbou snad bojoval každý. Neznám nikoho, kdo by s nadšením a poctivě hltal ty dlouhé soupisy knih, které v určitém věku ani není možné pochopit a ocenit. Navíc to protivné spojení „povinná četba“. Nedávno jsem četl zajímavý článek, jak v současné době přistupovat k povinné četbě: používat jako čtenářský deník blogy, YouTube atp. Určitě záleží na osobnosti učitele – musí žáky navnadit, dostatečně je motivovat, ne po nich chtít přečíst padesát stránek do dalšího týdne a napsat test. To je podle mého názoru jedna z příčin, proč současná generace netráví tolik času s knihou v ruce.
Povinnou četbu jsem tedy i já prožíval neradostně, ale zároveň jsem hltal mnoho knih pro starší čtenáře, které mě skutečně oslovovaly. Navíc jsem chodil vypomáhat do knihovny, takže jsem měl dokonalý přístup k současným autorům a novinkám.

Autor knih: Pád noci, Krvavá Mary, sága Temné vášně, série Krásná Karolína,...
Poznámka: Tohoto autora mám velmi ráda, jeho knihy jsou čtivé a zajímavé. Pan Alexander Stainforth byl velmi ochotný a milý, dokonce mi zaslal svou knihu Pád noci (recenzi naleznete zde)

Čtení jsem milovala od okamžiku, kdy jsem se naučila číst bubliny ve Čtyřlístku. Četla jsem pořád, četla jsem kde co, četla jsem pod dekou s baterkou a milovala jsem, když o prázdninách pršelo, protože jsem mohla sedět a číst a rodiče mě nenutili jít ven na sluníčko :) Ale musím přiznat, že později jsem s povinnou četbou trochu válčila, některé ty knížky šly prostě úplně mimo mě, uf. Stejně tak ještě později na vysoké - číst filozofické texty bylo tááááák zoufale nudné, že jsem to musela prokládat béčkovou beletrií, aby mi z toho nehráblo. A mám to tak doteď - po těžké knížce musí přijít nějaký "brak", u kterého můžu vypnout a vyčistit si mozek :)

Autorka knih: Pekáč buchet, Nebezpečná láska, Zakázaná přitažlivost, S hlavou v oblacích (pejru),...
Poznámka: Autorka, na kterou jsem narazila před několik měsíci, když blogerský svět zaplavila vlna recenzí na Pekáč buchet. Stejně jako Alexander je paní Petrusová velmi milá.


Čtení jsem milovala od útlého dětství. Ještě dřív, než jsem se sama naučila rozeznávat písmena, jsem zbožňovala předčítání a vyprávění příběhů. Co se týče povinné četby, tam je problém se slovem povinný, to zná asi každý školák, raději jsem četla to, co jsem si sama vybrala. Ale v zásadě jsem s tím problém neměla. Myslím, že je to skvělý způsob, jak si rozšířit obzory. V poslední době často tvrdím, že jsem spisovatel, co nenávidí čtení knih, ale samozřejmě žertuji, literaturou žiji.

Autorka knih: Vílí kruhy, Branou snů, Zapadlý kout, Poselství píšťaly, Hladová přání,..

Literaturu jsem měl rád od samého dětství, sotva jsem se naučil číst, trávil jsem spoustu volného času hltáním dobrodružných knížek. Jules Verne, Alexandr Dumas, Karel May, to všechno byli autoři, se kterými jsem se potkal už někdy ve druhé, třetí třídě základní školy a vděčím jim za to, že ve mně probudili obrovskou lásku ke čtení a knihám. Samozřejmě mi nesedla každá knížka, proto například s povinnou školní četbou jsem leckdy válčil. Je to ovšem kapitola sama pro sebe, nepřipadá mi moudré někoho nutit do toho, aby v tom a tom věku přečetl zrovna tu a tu knihu. Domnívám se, že jediné správné řešení je, pokud čtenář sám dostane chuť a přeje si daný román či báseň přečíst. Vzpomínám na E. M. Remarque, jednoho z mých oblíbených autorů, jak jsme měli povinně číst na Západní frontě klid. Jenže já v té době tu knížku vůbec číst nechtěl! Nepřečetl jsem ji a dostal se k ní asi o nějaké tři roky později v létě, kdy jsem ji zhltl za pár dní a dodnes k ní mám vřelý vztah. Číst ji na diktát ve škole, určitě bych ji nedocenil tak, jako tenkrát, protože jsem k ní ještě nevyzrál. A to už se nebavíme o tom, že některé knížky jsou dnes téměř nečitelné. Nutit děti (děti!) do Jiráska či Boženy Němcové mi přijde víc než kontraproduktivní - nedivil bych se, kdyby to některé dušičky přímo znechutilo k dalšímu čtení. Což neznamená, že se jedná o díla kvalitativně špatná. Povinná četba je ožehavé téma a osobně se domnívám, že by se na jejím sestavování měli v co největší míře aktivně podílet sami žáci.

Autor knih: 15 minus, Návrat na Longstray
Poznámka: Tomáš Zářecký patří jednoznačně mezi mé oblíbené autory. Jeho knihu 15 minus doporučuji snad naprosto každému, protože se jedná o naprosto úžasné dílo!

Zdroj
I loved reading as a child, but as a former teacher I believe that if you assign required reading, you should let a kid pick whatever it is he/she wants to read. That might be comic books, or baseball statistics -- or a noel.

Autorka knih: Vypravěčka, Je to i můj život, Nejsem jako vy, Vlk samotář, Čas odejít,...
Poznámka: Oslovila jsem i několik zahraničních spisovatelů, ale moje angličtina není zrovna na nejvyšší úrovni, a tak jsem si nebyla jista, zda mé žádosti vůbec porozumí. A přece jenom se našel někdo, kdo zvládl přelouskat mou (ne)angličtinu. 

Dá se říct, že jsem s povinnou četbou problémy neměl. Spoustu knížek jsem stačil přelouskat díky slušně vybavené domácí knihovně ještě předtím, než jsem je dostal za úkol přečíst ve škole, celý ten romantismus a realismus ve světové literatuře... Díky tomu jsem měl ale docela vyhraněný vkus na domácí tvorbu (národní obrození apod.) a dodnes mám problém uznat jistá jména (a díla) za něco víc než součást historického vývoje české literatury. Takže jsem tu a tam nějakou tu "povinnou" četbu odmítal a namísto toho si hledal zajímavější alternativy (beatníky, sci-fi a první vlaštovky fantasy, co tehdy začaly vycházet). A k některým knihám jsem se časem vrátil, protože mě jejich popis v učebnicích spíš odradil, abych zjistil, že skutečně stojí za to (např. Sofiiina volba, Hrozny hněvu...). Jsem rád, že z čítanek zmizela budovatelská díla (i když i ty jsem nakonec přečetl) a namísto nich se tam objevuje třeba Pán prstenů. Já osobně bych ale po nikom četbu z povinnosti nechtěl, takový seznam doporučené/charakteristické literatury určité doby zvídavému čtenáři stačí a zbytek to stejně někde opíše :-)

Autor knih: Umrlčí tanec
Poznámka: Tuto knihu mi půjčil kamarád a nyní už mám svou vlastní i s podpisem, kterou mi autor na požádání zaslal. V brzké době by se zde mohla ocitnout recenze. Kromě knihy mi autor poslal i plakát (vytisknuto bylo pouze patnáct kusů), čehož si opravdu velmi cením.

Došlé předměty mě opravdu velmi potěšili :)
Kristína Hlaváčková
Mé mladší já dostalo od bratra první dobrodružnou knihu v 6 letech, sotva jsem se naučila číst.
Od té doby jsem byla (a stále jsem) tak trochu knihomol. Milovala jsem dobrodružnou literaturu
(vycházela edice Knihy odvahy a dobrodružství (KOD) od SNDK - Státní nakladatelství dětské knihy) a westerny, později, asi tak v deseti letech, jsem se dostala k detektivkám. Moji dětští oblíbenci byli Zane Grey, Karel May,
A. Dumas - hlavně Tři mušketýři a Hrabě Monte Christo, Louis L'Amoure (americký western), A.C.Doyle, Ed McBain, Dick Francis a Henryk Sienkiewicz. A samozřejmě Tolkien. Někteří se mě drží dodnes.
Na druhou stranu povinná četba byla boj. Všechno jsem sice pečlivě přečetla, ale většinou mě knihy nebavily.
Jinými slovy, od malička mám velmi kladný vztah k literatuře, nicméně ne k té povinné :-)

Autorka knih: série Dračí oči


A jak jste na tom s povinnou četbou, vy?