ani bych se nedivila, kdybyste ve slovníku pod heslem „katastrofa”, nalezli mé jméno

Používá technologii služby Blogger.

My děti ze stanice ZOO

Zdroj
Autor: Christiane Vera Felscherinow
Originální název: Wir Kinder vom Bahnhof ZOO
Nakladatelství: Oldag
Rok vydání: 1981 ( v ČR 2005 )
Počet stran: 262
Mé hodnocení: ★★★★☆

Anotace: 
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F.
Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.


Na knihu jsem se chystala už dost dlouhou dobu, ale furt jsem si nebyla jistá, zda se do ní mám opravdu pustit či ne. Přece jenom knihy na toto téma moc nečtu, ale naštěstí jsem se rozhodla správně a vrhla se na ni. Mám takový názor, že kniha by byla rozhodně skvělá jako povinná četba, kdyby učitelé byli ochotni překousnout ne příliš slušný slovník postav. Jenže to se nestane, to nás raději budou nutit dál číst Babičku. To je podle mě strašná škoda, protože je to opravdu odstrašující a děsivý příklad toho, co všechno drogy s člověkem dokážou. Určitě by to mělo větší vliv než nudné přednášky, ve kterých slýcháme neustále to samé dokola.
Ze začátku to vypadalo docela neškodně, občas si vzala hašiš, ale nic strašného se nedělo, když přehlídneme to, že jí bylo dvanáct ( to je samo o sobě dost znepokojující).
Pak se to trochu zvrtlo...
Nejednou jsem při čtení měla chuť jednu vrazit Christianiný matce. Jak si dva roky nemůže člověk všimnout, že jeho dcera bere drogy a píchá si to svinstvo doma v koupelně?
Christiana se společně se svým přítelem Detlefem, který ji do toho vlastně zatáhl, snaží vyléčit.
Nikdy se jim to ale tak úplně nepovede... vždycky do toho znova spadnou.
Občas už mě to unavovalo, jak se  neustále léčila a ono nic, ale to k drogám patří.
Kniha se mi moc líbila, byla místy opravdu nechutná a děsivá, poutavá a bohužel podle skutečných událostí.