ani bych se nedivila, kdybyste ve slovníku pod heslem „katastrofa”, nalezli mé jméno

Používá technologii služby Blogger.

Jeden malý snílek napříč časem aneb kecy o mém dětství

S radostí ještě dnes vzpomínám na ty časy, kdy jsem běhala po baráku v princeznovských šatičkách a s korunkou na hlavě. V té době jsem netoužila po ničem jiném než být princeznou. Plánovala jsem si, jak bude vypadat můj zámek, do kterého se, až budu starší, přestěhuju.
Tohle je ale už dávno minulostí, z šatiček jsem vyrostla, korunka se ztratila a byla jsem to už zase jenom "ta nudná já".

A jelikož jsem nikdy neměla ráda nudné lidi, tak mi to moc dlouho nevydrželo.
A teď jsem tu já - trochu divná (často pesimistická) holka, která miluje divadelní prkna, vůni starých knih, psaní a procházení se zapadlými uličkami a opuštěnými budovami, hřbitovy, mořská mola a historii. Mým snem už není zámek a princ na bílém koni, i když by to nebylo tak úplně špatné, ale vystudovat vysokou školu (nejspíš nějaká média, historii nebo něco s uměleckým zaměřením). Odcestovat s kamarádkou do Anglie, usadit se v mém milovaném Brightonu a najít si dobře placenou práci. Nějaký ten partner by také chybět neměl.
Ale hezky popořadě.
Princezny vystřídala éra super hrdinů. Kradla jsem babičce prostěradla (jak hrdinské), z těch jsem stříhala pruhy látky s otvory na oči, které jsem si omotala kolem hlavy. Zbytek prostěradla jsem pokreslila nějakým znakem a omotala ho kolem sebe jako plášť. Myslím, že by z mého sedmiletého já, měl nahnáno každý zločinec a padouch po celičkém světě.
Naštěstí jsem se brzy zklidnila a vrhla jsem se na dráhu archeoložky. Bylo mi asi osm, rodiče nás často brali na nejrůznější hrady a zámky. Začala jsem číst spousty pověstí a  legend, hledala si ve volném čase nejrůznější zajímavosti a informace z naší historie. To se mi pak často hodilo v hodinách dějepisu. Historii miluji doteď, ale mým snem už rozhodně není pracovat jako archeoložka.

V tomto období jsem to střídala opravdu hodně, a tak jsem si přála spousty dalších věci - umět čarovat, stát se modelkou (chápejte, přes den někde v nějaké jámě pracovat na vykopávkách a v noci chodit po přehlídkových molech), být slavnou spisovatelkou,... 
Co se týče psaní, to mi také zůstalo a byla bych moc ráda, kdyby mi v budoucnu nějaká ta kniha vyšla, ale upustila jsem od toho slavná.
V páté třídě jsem si vybudovala velmi pěkný vztah k herectví a zpěvu (s tím jsem na tom trochu hůř). Tohle pouto ani čas nezničil, a tak když se naskytne příležitost, si ráda něco zahraju, skočím se podívat na nějaké divadelnì představení, a tak podobně :-)
Přes princeznu až po milovnici hřbitovů. Páni! Někde se to trochu zvrtlo, ne?? :D
A co, vy? Jakými změnami jste od dětství prošli, od jakých snů a přání jste opustili?

Mé sedmileté já pózuje před fotoaparátem :D

 

8 komentářů

  1. Krásný článek:) Fotečky jsou naprosto parádní!

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherne napísaný článok. Túto jednu minútu života rozhodne neľutujem :)

    OdpovědětVymazat
  3. božínku milujem keď má nejaké dievča pehy♥ krása
    https://clodyteenmummy.wordpress.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!! :D Dříve jsem svoje pihy nenáviděla, ale už jsem si na ně tak nějak zvykla :D

      Vymazat
  4. Tie fotky sú naozaj super, vidno na nich, že si bola šťastné dievčatko. A s pehami! Zbožňujem pehy, ale sama ich nemám takže závidím tým, ktorí majú to šťastie. Predpokladám však, že keby mi ich príroda nadelila, asi by som spokojná nebola. Človek vždy chce len to, čo nemôže mať, však? Tuším, že na tom bude čosi pravdivé. Ale späť k článku - všetci prechádzame zmenami a aj ja mám kdesi v rodinných albumoch fotku v princezničkovských šatkách. Sny dieťaťa sú na nezaplatenie. Avšak aj teraz, keď som už takmer dospelá si chcem užívať života - nie po baroch s alkohom a cigaretou v ústach, ale ako malé dieťa, radovať sa z maličkostí a nadchnúť sa pre čosi, nad čím by normálny, "bežný" človek iba pokrútil hlavou. Je super byť pozitívny a snažiť sa vnímať každú udalosť pozitívne, pesimistické a negativistické obdobie ma prešlo. Odkedy som viac optimistická oplývam aj neskutočným množstvom energie a riadim sa mottom: "Nepremeškaj deň." :D
    Článok je super, takéto "zmeny" sme mali asi všetci. Ja som okrem čarodejnice z Rokfortu (česky Bradavice) chcela byť napríklad aj Fantaghiro a chrániť deti pred zlým Tarabasom (neviem, či si tú rozprávku videla). :D
    Ale držím sa tiež reality - najradšej by som napísala a vydala vlastnú knihu lebo okrem písania nie som schopná robiť nič iné. A vysoká škola, odbor žurnalistika, je len oddialenie skutočného života (za predpokladu, že sa mi naň podarí dostať :D).
    Mimochodom, páči sa mi tvoj štýl písania. :)
    Charlotte, http://faylotte.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji za milý komentář :-)
      Je mi jasné, že změnami si prochází každý, jen mi přišlo zajímavé se o ně podělit se čtenáři.
      Jsem moc ráda, že ses i ty podělila.
      Fantaghiro znám, byla to jedna z mých nejoblíbenějších pohádek :-) A stát se kouzelnicí v Bradavicích taky není vůbec špatné!! :D
      Držím palečky, ať se ti podaří knihu vydat! :-)

      Vymazat