ani bych se nedivila, kdybyste ve slovníku pod heslem „katastrofa”, nalezli mé jméno

Používá technologii služby Blogger.

Chlapec v pruhovaném pyžamu


Autor: John Boyne
Originální název: The Boy in the Striped Pyjamas
Nakladatelství: BB Art
Rok vydání: 2008
Překlad: Jarka Stuchlíková
Počet stran: 167
Mé hodnocení: ★★★★☆

To jsem se zas takhle jednou dostala do situace, že jsem neměla, co číst. Knihovna má prázdniny a má peněženka (bohužel) nepřetéká penězi navíc, abych mohla vykupovat knihkupectví. Proto jsem se musela uchýlit k zásobám, jenž mi skýtá má vlastní malá knihovnička. Bylo to dlouhé rozhodování, ale nakonec se stala vítězem tenká nenápadná knížečka, kterou jsem si s sebou přivezla z Irska (jaká to ale náhodička, že její autor odtud také pochází). O Chlapci v pruhovaném pyžamu jsem toho slyšela už spoustu, ale vždy jen v souvislosti s filmem. Že existuje i literární předloha jsem se dozvěděla právě až v Irsku. Tak a teď k samotné knize...
Uf... jak začít? Právě jsem ji dočetla, jsem ještě plná pocitů, snad se mi nějak podaří smysluplně utřídit myšlenky a vymáčknout se.

John Boyne nás ve svém nejslavnějším díle seznamuje s devítiletým chlapcem Brunem. Ten má tři skvělé kamarády na život a na smrt a v domě zábradlí, po kterém se úplně báječně sjíždí dolů. To vše se ale změní, když jeho otci přikáže Hitler pracovně odcestovat i s celou rodinou. A tak se náš hlavní hrdina najednou ocitá v ošklivém domě v Polsku, který se ale ani trochu nepodobá jeho milovanému starému pětiposchoďovému domu v Berlíně.
Začátky jsou pro něj těžké. Nenávidí to, že tu nemá své tři kamarády. Nenávidí to, že tu není to skvělé zábradlí, po němž se toho už za ta léta naklouzal. Vlastně tu nenávidí úplně vše.
To se ale změní, jakmile pozná Šmuela, židovského chlapce, který náhodou slaví narozeniny ve stejný den jako Bruno, což je vlastně asi to jediné, co mají chlapci společného. A i když je každý úplně jiný, začnou spolu trávit čas. Ovšem nehrají spolu fotbal, ani se nehoní po prolézačkách na dětském hřišti, jak byste nejspíš očekávali, vlastně jen sedí.
Sedí, povídají si a od sebe je dělí vysoký plot zakončený ostnatým drátem. Přímo vedle Brunova nového bydliště se totiž nachází koncentrační tábor.
Devítiletý chlapec nechápe, kdo jsou ti lidé za plotem, proč na sobě všichni mají ta divná pruhovaná pyžama, ani proč jsou všichni oholení do hola. Vždyť Bruno dokonce ani neví, co znamená slovo Žid. A tak oba dva chlapci poznávají svět toho druhého a mezi nimi vzniká velmi silné pouto.
Knížka se mi líbila právě z toho důvodu, že poskytovala zase úplně jiný pohled na problematiku holocaustu. Na pultech knihkupectví můžeme najít nepřeberné množství příběhů týkající se tohoto tématu, ať už jsou vyprávěny z pohledu vězněných či věznitelů. Chlapcem v pruhovaném pyžamu nás ale provází devítiletý Bruno - nevinné dítě, kterého se vlastně nic z toho všeho přímo nijak nedotýká. Nikdy netrpěl hladem, zimou, vždy měl spoustu čistého oblečení a sluhy, kteří se o něj staraly. Ani ve snu by ho nenapadlo, že tam za vysokým plotem lidé nic z toho nemají, proto je střetnutí Bruna se Šmuelem tak jiné a zajímavé.
Celé vyprávění působí díky jednoduchému jazyku o to autentičtěji, jako kdyby byl Bruno sám autorem. Autor na mě touto knihou opravdu zapůsobil, konec byl velmi smutný, mrazivý a já už se nemůžu dočkat filmu, ten je sice z roku 2007, ale já jsem jím stále nepolíbená. Doufám, že Mark Herman, jenž má filmovou adaptaci na svědomí, mě nezklame a bude alespoň z poloviny tak dobrá jako předloha.
Jinak ráda bych ještě dodala, že pokud uvažujete nad čtením knížek v angličtině a nevíte, jakým titulem začít, Chlapce v pruhovaném pyžamu vám mohu vřele doporučit. Knížka je tenká a ta angličtina opravdu lehoučká, není se čeho bát :)